Obec Ponědrážka se nachází v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský. V současnosti zde žije 77 obyvatel. Na západním okraji obce se nachází Ponědrážkovský rybník.

Název

Název vesnice byl pravděpodobně odvozen od osobního jména Ponědrah, podobně jako u sousední vsi Ponědraže. Až do 20. století se užívalo názvu Ponědrážko, současná podoba názvu má ženský rod - Ponědrážka. V německých pramenech se setkáváme se zkomoleným názvem Poniedraschko. 

Současnost

Ačkoliv se Ponědrážky, podobně jako většiny vesnic v naší vlasti, v poslední době dotýká odliv mladých lidí do měst, ves vzkvétá jako zemědělsky zaměřená obec s velkým podílem chalupářů. V okolí Ponědrážky nalezneme všechny chlouby Třeboňska: smíšené lesy s bohatým podhoubím, zachovalejší přírodu než v jiných částech Čech, mnoho rybníků a celkově ještě více možností k výletům. Ponědrážka je velice často navštěvována výletníky, jelikož rovinaté Třeboňsko přímo vybízí k projížďkám na kole. Výhodou je i blízkost a dosažitelnost měst v okolí: JH 30km, ČB 30km, TA 30km, Třeboň 20km, Týn nad Vlt. 20km a Lomnice n.Luž. 7km, Veselí n.Luž. 7km).

Dějiny

Nejstarší písemná zmínka o Ponědrážce pochází z roku 1379 jako o součásti rožmberského panství. První jména zdejších hospodářů známe až z roku 1424, jednalo se o usedlíky se jmény: Meškal, Kuba, Ondráček, Teska, Vach, Křížek, Vondrovec, Vít a několik dalších. Jména hospodářů upozorňují též na to, že osídlenci byli Češi.

V obci bývaly dva mlýny, Okrouhlíkův a Bickův. Roku 1469 byla Ponědrážka zastavena bratrům Klaricům, od roku 1518 je již opět uváděna jako součást rožmberského panství. V letech třicetileté války byla Ponědrážka hodně poškozena.

V polovině 16. století obhospodařovalo 13 usedlostí v Ponědrážce celkem 10 lánů a 3 jitra polností, ze kterých měli předepsaný roční plat 4 kopy a 18 grošů.

Roku 1674, dvacet šest let po válce, je známo již 11 usedlostí a ves se podařilo obnovit.

V blízkém lese Kopaniny se nacházela ložiska železné rudy. Co se týče školy, tak tak v Ponědrážce začala fungovat roku 1879. Elektrifikace proběhla poměrně pozdě a to roku 1949.

Pamětihodnos

  • Kaple na návsi
  • Usedlosti udržované v původním stylu selského baroka
  • Soustava rybníků kol propojená Zlatou stokou - dílem Štěpánka Netolického, pro nejzámožnější evropský rod tehdejší doby - rod Rožmberků
  • Podle legendy by měl být pod každým stromem na návsi zakopaný poklad